Ahoj,
jsme dva magoři. Dva blázni, jedna ráda fotí,poslouchá hudbu, píše, kreslí,strašně ráda čte, hraje sims, má ráda potkany avšechnu příbuznou havět (krysy, křečky, pískomili atd,). Má ráda černou, je pořád mimo a má neustále praštěné nápady. Tak to je Sabrožka.
Flusinka chová dva maličké, teda jednoho maličkého, pískomila Julíška a Čumíka.Ráda kreslí, hodně ráda čte, poslouchá hudbu, hraje si s pískáčema. Má hrozně ráda kočky a jednou by jednu chtěla mít. Stejně jako Sabrožka má pořád praštěné nápady.

Hrozně rády u sebe spíme, teda spíš u Flusinky. Vymýšlíme různý koniny, jako třeba skákání z Flusinčiný postele do velké duchny.
Nebo pískomilý tanec, pleťová maska z prošlé smetany a pouštění hlasité muziky (je divný že si ještě nepřišli stěžovat!!). Tu pletovou masku si pak s chutí dla Flusčina máma, byla našťestí prošlá jenom jeden den.
Jsme fka švihlý a tak nám odpusttě kdyby byli někde nějaké překlepy!
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Adolescent respects privacy - its not your

 

Někdo má štěstí a jiný ne, aneb za pět let se tomu budu smát

Vytvořeno 03.12.2010 18:05:55 | Poslední změna 03.12.2010 19:39:56
K titulku: Je česky, schválně.

Víte, líbí se mi jeden kluk. Budu ho označovat ViP. A vím o něm celkem dost. Třeba, že jezdí autobusy: 3 (nejmenuju) nebo 5 (taky to není správné číslo). A ještě ČSADéčkem, ale to už mě moc nezajímá (fakt bydlím trochu jinde…). No a zase jsem tu já s mými DEMENTNÍMI nápady.
Jako každý normální den čekám na nějakou kmošku. Dneska to je TCMŠ (neřešte tu zkratku, jo?)
TCMŠ jde na záchod a poprosí mě, abych jí pohlídala věci. seKUNĎANI mě otravujou, ale to neřeším. Z čista jasna se ozve výkřik. „Jede to ve 25 a pak ve 35“ Řev patří ViP. Autobus co s ním jezdím, nám ujel a tak jsem honila TCMŠ aby stihla to, co jede ve 25. Ve 13:25 jela 5 (to jiný číslo jak 5-ka) Nastoupíme. Další zastávka nic děsím se, (ačkoliv bych teď byla ráda) že to nestihl. Třetí zastávka. Nastoupí (já kráva zapomněla, že tam taky nastupuje). Sedne si kouštíček ode mě a sedí. TCMŠ (kdybych jí bejvala zacpala pusu) ho pozdravila. On se otočil a pozdravil nás. Pak se úplně NORMÁLNĚ zeptal na úkoly. S TCMŠ jsme přemýšlely a já si vzpomněla na občanku. „Jenom tu občanku“ Úplně normálně zase řeknu. „a co vůbec?“ zeptá se a podívá se mi zblízka do očí. Sedí ani ne půl metru ode mne. Já se jemu taky podívám do očí. Nemá modré oči. Má je modrozelené. Dívám se na něj ani ne půl vteřiny. „Tu křížovku, přece“. Řeknu. TCMŠ se na něj dívá. Kouknu se na ni. Pak mi pošeptá do ucha, že jsem celá rudá. A požádá mě, abych se usmála. „to je ještě horší, radši se na mě mrač“. Autobus se pomalu začíná plnit. ViP si přesedne. Sedí skoro úplně naproti mně. Autobus se začíná plnit. Divadlo. Vystupujeme. Díky bohu…